1. otázka:Když přece lidi ví o tom, že jsou natáčení na videokameru, tak se víc snaží, a tudíž to neodpovídá přesně realitě jejich běžného chování, ne? 1. odpověď:Samozřejmě, že když lidé o natáčení ví, přizpůsobují tomu i svoje chování. Často se víc snaží. Právě o to při VTI jde, aby se snažili. Jen v tom případě může být VTI užitečné. I když se totiž snaží, objevíme často jevy a souvislosti, které si v komunikaci doteď neuvědomovali. Určité vzorce a prvky v komunikaci každého člověka jsou poměrně pevně zafixované, zažité a změnit je, vyžaduje opravdové úsilí. Díky videonahrávce a své snaze si lidé při společném rozboru svoje obvyklé vzorce v komunikaci objevují a uvědomí, spolu s jejich významy a souvislostmi. Díky názornému rozboru konkrétních jevů a přesnému popisu si ujasní, kterým směrem a jak konkrétně svoji snahu směrovat, aby byla skutečně efektivní. Další natáčení a jeho rozbor jim pak ukáže, jak se jim to dařilo a jaký efekt to v jejich kontaktu s druhými mělo. 2. otázka:A nestačí, když si člověk prostě někam postaví kameru, natočí se a pak se na to podívá? 2. odpověď:Možná, že někdy by tato svépomoc člověku opravdu prospěla a mohla mu přinést nějaký užitek. Nejednalo by se ale o videotrénink interakcí. Proč? V čem je rozdíl? Už jen samotné natáčení skupiny osob (v případě početnější rodiny nebo školní třídy)není tak jednoduchá záležitost. Záznam získaný statickou kamerou často nepředkládá obraz komunikace v takové kvalitě, aby vůbec byl pro VTI využitelný. Také v případě, že natáčení svěříte další osobě, nemáte záruku, že na nahrávce bude zachyceno to, co je pro změnu důležité. Navíc, co s tím dál? Videotrenér je speciálně vyškolený pracovník, který pomůže klientovi ujasnit si, co chce vidět, co se bude natáčet,aby to z hlediska anylýzy interakce a komunikace bylo smysluplné. Na základě toho vede klienta během rozborů k tomu, jak se na svoji situaci a roli dívat, aby ji mohl postupně změnit. Poskytuje klientovi zpětnou vazbu nejen svým komentářem, ale především konkrétními videoukázkami a vede klienta samotného, aby on sám změny reflektoval, komentoval a vyhodnocoval. |
|||